V zákonech neradno hledat logiku.

Spravedlnost bývá slepá, praví se. Také když našinec vyrazí k soudu v nějaké při, jen těžko může odhadnout výsledek soudního zápolení. A trefit, zda bude všem vyměřeno po právu, lze přirovnat k sázení v loterii. Navíc zákon ve svých zašmodrchaných a všelijak zakroucených paragrafech jen zřídka hovoří srozumitelnou lidštinou a jen odborníci studovaní k rozumění liteře zákona tento cizí jazyk ovládají.

Nebohý občan, zastřené logiky a postupů neznalý, leckdy nepozná, zda se dopouští zločinu či jen drobného přečinu. Je to chyba složitosti právního řádu, že nejde zachovávat jednoduché poučky bez podivných zákrutů a temných koutů právní - soudní džungle. Oč jednodušší je držet se desatera, které Mojžíš z rukou nejmocnějších obdržel. Deset jednoduchých principů, které vystihují jak by se slušný člověk měl chovat. Do kamene je vytesáno: NEPOKRADEŠ! Tedy nikoli: do 4999,- Kč jsi se dopustil přečinu, ale o korunu víc se jedná o trestný čin krádeže. Podle jednoduché prosté logiky by měla být potrestána moje ruka v cizí kapse a není příliš důležité, kolik tam najde. I pouliční rvačka se řídí tím, že facka je facka. Co na tom, zda to zdejší soud označí jako trestný čin výtržnictví a vyšší soudní instance to překlasifikuje na přečin. Trochu to evokuje pravidlo zákazu pití alkoholu před jízdou. Není, přece, důležité kolik bylo vypito, ale že šofér do skleničky sosák smočil. Teprve následně množství „krve v alkoholu“ určí délku pěšího období a částku o kterou bude snížen rodinný rozpočet.

            Problémem je vždy pochybná možnost ověření pravdivosti slov, čili zda delikvent dodržuje nařízení desatera: nepromluvíš křivého svědectví. Lež je stále častěji součástí našich životů a rozpoznat jí je mnohdy za hranicí možností. Proto zanechám čtenáře hloubat nad složitostí životaběhu a jdu splynout se svou pohovkou, abych DNE SVÁTEČNÍHO SVĚTIL a prací, ani duševní, jej neposkvrnil.