Jako spořádaný občan sleduji pilně zprávy, televizní debaty a pozorně naslouchám moudrům, jež se na mne sdělovací prostředky sypou jako manu nebeskou, až mi z toho jde hlava kolem. Při všech těch hádkách o stravenkách, poplatcích u doktora, výši platů a podobně si říkám: zaplať Bůh, že máme právě takové starosti! Ne proto, že bych ty naše problémy postpubertální demokracie a skoro dospělé ekonomiky zlehčoval, ale vždy si vzpomenu na fotku, kterou občas vídám v duchu před spaním. Ano, jsou skutečné problémy, které mohou děsit a je děsivé, že příliš neděsí.
Žijeme si v poklidném světě plném pohodlí, jistot a řešíme věci, které svým významem nejsou dramatické, pouze dopilovávají nastavený systém. Ale co nářku, zlých slov, faulů a zloby kolem toho je! Jenže člověk v době gigantických globálně internacionálních společností zůstává jako zrnko v soukolí, které mašinérii ani nepřibrzdí. Je to zoufalá bezmoc to vědomí neovlivnitelnosti většiny dějů. Pravda, dá se zasáhnout do konkrétních záležitostí v bezprostředním okolí, člověčí hlásek může způsobit slabou ozvěnu až v Praze, ale dál a výš jako by podivná mlhovina zvuk pohlcovala. Mít čarovnou moc, mávl bych kouzelnou hůlkou a přál si, aby měl každý člověk mysl otevřenou vůči všemu, co se děje jiným. Nemohu se ubránit představě zoufalé beznaděje, kdyby na té fotce byly moje děti. Je žalostné, že krátký okamžik žití může být pro mnohé zlým zážitkem. Nemám ambici hledat viníka, jen vnímám beznadějnost života, který nemá východisko a je degradován do role přežití bez cíle. A lepší pocit nemám, byť vše sleduji skrze sklo objektivu bez přímé účasti, osobní viny či zodpovědnosti.Jedinec nemůže napravit vše a chvála patří všem, kteří se na pomoci zoufalým světa aktivně, osobně či finančně podílejí. Já jsem opravdu povděčen za legrační rozměr problémů dneška a „zdejška” - Česka. Nevím, zda je to hříčkou osudu či jiné moci, že jsem se narodil do pupku Evropy, ale jsem za tento počin vděčný. Ostatním, kteří hudrají na české poměry, kdo nevěří a nevděčí, by prospěla cesta za poznáním bez luxusních hotelů cestovních kanceláří a stačí i na Balkán: terárium se zoufalci máme skoro za rohem.Nechci tvrdit, že okolní život a každodenní problémy nejsou důležité nebo že mne nepohlcují jako každého kolem mě. Jen si myslím, že je třeba na ně nahlížet z nadhledu a držet se švejkovského hesla, vycházejícího ze zrnitého leč zdravého selského rozumu: „Když nejde o život, jde o h..no!“Tak pěkné jaro a moře lásky všem!
